Dívka štíhlá jako násada od vidlí, jimiž přehrabovala podestýlku, nabrala koňský exkrement a se znaveným povzdechem ho přihodila do přeplněných koleček.

Povídka patří mezi 13 dalších povídek ve sborníku na abstraktní téma čísel 2 + 1. Všechny vznikly podle Povídkového nenávodu.

Povídka se zúčastnila literární soutěže Cena Karla Čapka 2024 a umístila se na 17. místě. Vychutnejte si ji ve stejném znění, jak se účastnila soutěže.

Celé dopoledne strávila po kolena v potoce. Doufala, že se nenápadně vytratí a prozkoumá staré zdi, co nedávno objevila v lese, zarostlé ostružiním. Vítala jakoukoliv chvíli, kdy mohla uniknout z dohledu domu a vsi. A ty ruiny vypadaly jako ideální skrýš. Macecha to snad vytušila, protože našla snad ty nejšpinavější hadry, aby je Sur Azir oprala....

S vrčením se školník pustil do opravy a ještě před desátou hodinou měl hotovo. Šroubky nahradil nýtky a doufal, že to je první a poslední židle, kterou se žáci pokusily rozmontovat.

K napsaní tohoto příběhu mě inspirovala kritika povídky Slunovrat. V diskuzi padl argument, že do pohansky (z pohledu křesťanů) laděného prostředí nezapadá, že by si někdo četl knihu. Slunovrat je fantasy. Z jakého důvodu by někdo nemohl číst knihy v raně středověkém světě?